Golfpreis aneb Trofej od Hitlera

(GOLF) Adolf Hitler sice golf nehrál, přesto je jeho jméno s jedním významným golfovým turnajem spojeno. Věnoval do něj totiž cenu pro vítěze. Stalo se tak na konci srpna 1936 a příběh tehdejší „Velké golfové ceny národů“ patří v golfových dějinách k unikátním.

V roce 1936 se v Berlíně konaly jedny z nejkontroverznějších olympijských her v jejich novodobé éře. Německo se už vzpamatovalo z ekonomické krize, pod totalitní nacistickou navládou rostlo a berlínská olympiáda se měla stát výkladní skříní režimní síly. A také jí co do materiálního zajištění her byla; byť stíny v podobě nacionální velkohubosti a rasistických ústrků nešlo přehlédnout.

Poolympijský turnaj

Golf nebyl v roce 1936 na programu her, naposledy se tam objevil v roce 1904. Společně s tenisem (nebyl na OH od r. 1924) a dostihovým sportem se však veřejnosti předvedl v poolympijských závodech, jejichž součástí byla i Grosser Golfpreis der Nationen – Velká golfová cena národů. Olympijské klání se v Berlíně konalo od 1. do 16. srpna 1936, golfisté soutěžili od 26. do 27. srpna v lázeňském městečku Baden-Baden, na hřišti založeném již v roce 1901. Turnaji, jehož se účastnily dvoučlené týmy sedmi evropských zemí, předcházelo ještě mezinárodní golfové trojutkání Německo-Francie-Holandsko. Tenisové zápasy se hrály již od 18. srpna.

Hlavní cenu do soutěže Grosser Golfpreis der Nationen věnoval sám vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler. Cena měla podobu zlatého tácu s osmi jantarovými kameny, v jehož středu byl nápis: GOLFPREIS DER NATIONEN GEGEBEN VOM FÜHRER UND REICHSKANZLER BADEN-BADEN 1936. Akce sice zapadala do olympijského rámce, ovšem prezentovala sporty spíše exkluzivní. Nic pro masy, o které Hitlerovi šlo především. Předvést se chtěl tehdejší šéf německého golfového svazu Karl Henkell (ve funkci od hitlerovského převzetí moci v r. 1933), jenž však byl na rozdíl od plebejského parvenu Hitlera zástupcem nejbohatších vrstev. Turnaj zaštiťoval i další člen společenské smetánky, šéf říšského sportu a tělovýchovy Hans von Tschammer und Osten, příslušník tradiční agrární aristokracie.

Během dvou dnů se na badenském hřišti s parem 68 odehrál zápas na 72 jamek mezi hráči z Německa, Velké Británie, Francie, Nizozemska, Itálie, Československa a Maďarska. Pozváno bylo 36 států, přijelo jen sedm. Účastnili se pouze amatéři, profesionálové do olympijského konceptu pochopitelně nezapadali.

V českém Národním archivu, ve složce věnované Golfovému svazu ČSR, se nalézá pozvánka, kterou českoslovenští funkcionáři roku 1936 z Německa obdrželi. Někdo ze svazu na ni rukou na okraj napsal jména tří hráčů: 1/ Sacha Schubert, 2/ Hano Tonder, 3/ Lüftner. ČSR nakonec reprezentovali dva prvně jmenovaní, přičemž teprve dvacetiletý Hanno Tonder obsadil se skóre 288 ran vynikající páté místo v neoficálním hodnocení jednotlivců. První byl Brit Tommy Thrisk (270), jeho spoluhráč Arnold Bentley skončil až čtyři rány za Tonderem. I přes Tonderův výkon však Československo obsadilo až šesté, předposlední místo, neboť Schubert zahrál celkově 314. Vyhráli Britové, druzí byli Francouzi a třetí Němci.

Hitlerova trofej putovala za kanál La Manche, ovšem po prvním hracím dni tomu nic nenasvědčovalo. Vedli totiž Němci. K tomuto průběžnému výsledku se váže dnes již legendární příběh. Když to vypadalo, že Němci zvítězí, volal prý Joachim von Ribbentrop z Badenu přímo vůdci, aby přijel předat pohár domácím hráčům. Jenže Britové zabrali a Němci nestačili. Když se tu zprávu Hitler dozvěděl, rozčílil se a cenu odmítl předat. Prý nechal obrátit automobil přímo na cestě do Baden-Badenu. Tak to alespoň popsal autor Derek Holden ve své publikaci věnované historii turnaje. Po něm tuto verzi přebírali i další autoři všude na světě.

Kuno Schuch, šéf Deutsches Golf Archiv, však podnikl se svými kolegy detailní revizi Hitlerova programu v ony dny a nenašel žádné důkazy o tom, že by k podobné situaci došlo. Příběh je podle něj pouhým mýtem. Historik, jehož citoval britský server golf.com, rovněž zdůrazňuje vůdcův laxní vztah ke sportu; pokud Hitlera kromě politiky něco zajímalo, tak to byla spíše hudba, malířství či architektura. „Jen těžko si lze představit, že by Hitler myslel na něco takového jako je golfový turnaj a jeho výsledky. Na trofeji je sice zmíněn, ale jenom z propagandistických důvodů,“ zmiňuje britský zdroj.

Cena je v Británii

Pozoruhodný je však osud samotné ceny-tácu. Nejprve byl v držení English Golf Union, posléze se dostal do sbírek Golfer´s Club, s nímž také během 60. a 70. let několikrát změnil místo uložení. Golfer´s Club byl rozpuštěn koncem 70. let a jeho majetek převzal britský obchodník Leonard Sculthorp. Na fámy ohledně „ztraceného Hitlerova golfového poháru“ reagoval v roce 2004 prohlášením, že „trofej nikdy neopustila můj dům v Pollokshields“.

Dnes je však cena jen pár kilometrů od Liverpoolu, kde ji najdeme za sklem a pod poplašným zařízením v klubovně Hesketh Golf Clubu. Jeho členem kdysi býval Arnold Bentley, jeden z účastníků turnaje. Trofej se totiž v roce 2012 ocitla v nabídce jedné z aukčních síní, a to za vyvolávací cenu 9 000 liber. V cenovém souboji stály proti klubu Hesketh ještě další dva kluby z Británie, spojené se jménem Bentleyho spoluhráče Thriska, a také zájemce z Německa. Nakonec zvítězil Hesketh GC s cenou 15 000 liber (víc než půl milionu korun), přičemž ve finále porazil německého zájemce; údajně jím byl Deutsches Golf Archiv, jenž je pobočkou německého golfového svazu a sportovní školy v Kolíně nad Rýnem.

Pro historii našeho golfu je nejdůležitější již zmíněný Tonderův výkon. Byl prvním vrcholem kariéry tohoto vynikajícího hráče (1915-1955), který se stal mnohonásobným mistrem Československa a byl jasnou hráčskou jedničkou v čs. golfu do roku 1948. Právě Hitlerem vyvolaná světová válka mu však zabránila v tom, aby se stal i celoevropsky významným hráčem.