Jak jsem (ne)vyjel na Sněžku

(CYKLO) Jedinkrát jsem na kole vyjel na nejvyšší horu Česka Sněžku, bylo to v roce 1995, kdy jsem byl mladý a kdy se na zákazy ještě moc nehledělo. Teď bych si to už netroufl, cedule se zákazem jsou dost velké, pokuty ještě větší a jen bych popouzel kolemjdoucí pěšáky.

Jedním ze způsobů, jak se kolař může na vrchol Sněžky dostat, je dojet na Luční boudu a pak jít asi tři kilometry pěšky. Já to udělal jinak, na kole jsem vyjel skoro až do 1 300 metrů k přestupní stanici lanovky na Růžové hoře, tam nechal kolo a vyvezl se nahoru s tím, že za chvíli pojedu lanovkou zase do mezizastávky a pak už pofrčím dolů.

První šok mi připravila nemalá cena lanovky za „půl“ jízdy, nahoru 110 a dolů 90 korun. Další šok mne čekal nahoře, kde to bylo snad horší než na Václavském náměstí. Pravda, vybral jsem si špatný den, respektive až moc dobrý: sobota odpoledne, slunečno, teplota okolo 27 dole a 17 nahoře. To se pak nedivte, že všude vidíte turisty, vřískající děti, plahočící se důchodce atd. Ano, výhledy z hory jsou nádherné a vůbec celé Krkonoše patří ke krásným místům Česka, ale co se děje na Sněžce, to s přírodou nemá moc společného. To je tvrdý direkt civilizace.

Při té záplavě turistů si kladu otázku: proč se vlastně lanová dráha nedávno obnovovala, když i kvůli ní Sněžka pozbývá svého půvabu? Kdyby se nahoru smělo jen pěšky a třeba i na kole (vede sem kameny vyskládaná cesta), turistů by určitě ubylo. Jistě, jezdící cyklisté by pěšáky ohrožovali – tak co kdyby tam cyklisté směli třeba jen ve všední dny, případně jen od pondělí do středy?

Ostatně, jednou jsem v Krkonoších jezdil v půlce září, nahoře v 1 500 metrech bylo asi tak sedm nad nulou a vítr foukal studeně, v celých horách jsem za ten den potkal zhruba padesát turistů a kolaře čtyři. V takových okamžicích mi připadají zákazy vjezdu cyklistům vcelku zbytečné, protože jezdců je minimum a nikoho neohrožují.

K dovršení vší té hrůzy na Sněžce jsem těsně před odchodem ze střechy České poštovny zahlédl člověka, jak nasedá na „celopéro“ a chystá se jet dolů. Jak se sem ten jezdcem s kolem dostal, jak to, že ho nikdo nezastavil a že mu to nebylo hloupé? Asi si dokázal, že na Sněžku dokáže vyjet, ale copak si nemohl vybrat méně frekventovaný den?

Ještě štěstí, že jsem měl dost času. Ze Sněžky jsem upaloval dolů a přes Horní Malou Úpu to vzal ještě do Rýchor. Tam nebylo živáčka a slunce klonící se k západu při pohledu z krkonošských luk bylo nádherné. Což si ostatně můžete prohlédnout ZDE.

Psáno pro měsíčník Cykloturistika