Překonejte ostych a natočte se

(GOLF) I když je letošní zima docela mírná a hrát se dá i venku, je toto období přece jen dobré hlavně na hru v indooru. Či přesněji: je ideální na pilování švihu někde uvnitř. A dobře to jde pomocí videozáznamu.

Natočit dnes cokoliv není žádný problém. Stačí na to obyčejný mobil nebo foťák. Z něj někdy dostanete tak kvalitní záznam, že se dá bez potíží pouštět i na velké obrazovce.

Videokamera od svého masového rozšíření v 80. letech patřila k výbavě mnoha sportovních trenérů. Pustit si pohyb sportovce je především v technických disciplinách neobyčejně přínosné. Vidíte všechny případné chyby, nedokonalosti i nedotaženosti. Oko je skvělý orgán, ale sport je někdy natolik rychlý, že spoustu věcí můžete přehlédnout. Především možnost zpomaleného záběru je proto neocenitelná.

Golfoví trenéři často pracovali a stále pracují s videem. Díky pokročilým technologiím dnes ale disponuje videozáznamem skutečně každý – tedy i běžný rekrační golfista. Problém je ovšem v tom, že pokud vás natáčí trenér, berete to jinak, než když by vás měl natočit známý, neřku-li rodinný příslušník, manželka. Anebo když to máte zvládnout sami.

Spousta lidí má před kamerou ostych. Vidět se na záznamu je pro ně okamžikem trapnosti. „No to je děsný, jak vypadám…“ uleví si většina. Když někteří lidé vidí na videu svůj nedokonalý švih, doslova se zhrozí. A už žádné nahrávání golfových pohybů nehodlají absolvovat.

Coby člověk mediálně vycvičený jsem vcelku neměl problémy s tím, když mne někdo točil, ale otevřeně přiznávám, že když jsem se poprvé viděl na videu při golfovém švihu, bylo to kruté odhalení. Původně jsem si myslel, že můj švih je docela sportovní, ve skutečnosti byl ale rekreační se všemi typickými neduhy. Příliš rychlým nápřahem, strženým pohybem dolů, loktem od těla, rovinou zvenčí dovnitř atd.

Podařilo se mi překonat prvotní odpor a zkusil jsem natočit se ještě několikrát. Postupně jsem si zvykl a především: velmi přesně jsem viděl, co dělám špatně. Navíc jsem požádal jednou jistého profíka, zda bych si mohl natočit jeho švih a pak jsem oba záznamy porovnával. Rozdíly byly nad slunce jasné, pomáhaly mi přesněji definovat vlastní chyby.

Když jsem pak v letech 2008-2010 pracoval v televizi Public, natáčel jsem golfový magazín Golf Prime Time vysílaný jednou za čtrnáct dní a do něj jsem dělal i reportáže z hřišť. Jakožto moderátor jsem na některých jamkách musel předvést i švih, abych hru na jamce náležitě vykreslil.

Uvědomoval jsem si, že tohle už není legrace, tady je skutečně nutné ukázat když ne perfektní, tak alespoň solidní švih. Tehdy se mi ovšem vyjevila jakási trenérská rada, že hráč má při svihu myslet na to, aby vypadal „dobře“. Netřeba myslet na nic jiného než „vypadat dobře“. Pro televizi se to hodí ideálně.

Myslel jsem tedy opravdu jen na to, abych udržel správné tempo, výrazně vytočil tělo, dotáhl švih, rozšířil oblouk a nakonec – abych ustál rovnováhu a vše zakončil elegantním finišem. Vůbec jsem se tehdy nestaral o to, jak míček trefím a kam poletí. Míček totiž kamera při jeho rychlosti nebyla schopna zachytit.

Dařilo se to. Ne vždy, ale často ano. Nešlo jen o to, že na kameře vypadal švih docela funkčně, ale on opravdu fungoval! Najednou jsem skutečně začal lépe míč trefovat. Létal tam, kam asi měl. Důležité bylo hlavně koncertovat se na udržení rovnováhy a na tempo. Samozřejmě, k sportovnímu švihu hráčů s hendikepem 0 jsem měl – a stále mám – daleko.

Mohu tedy záznam pořízený čímkoli jen doporučit. Chce to jen překonat prvotní zděšení a ostych. A zkuste si na sebe uplést bič i v podobě toho, že pak záznam budete pouštět nejen sobě, ale i lidem okolo vás. To vás přinutí hodně se snažit. Říkejte si: Jako pro televizi!