Milé fotečky z golfu…

(GOLF) Golf je fotogenický sport. Na rozdíl od jiných sportovních odvětví můžete efektně nasnímat nejen hráče v akci, ale také golfové hřiště, tedy krajinu. Existuje ovšem jedna oblast golfové fotografie, která produkuje nudné snímky. Skupinové fotky z turnajů.

Určitě jste tu situaci už někdy zažili. Přijedete na golfový turnaj, seznámíte se se spoluhráči z flajtu, chystáte se na první odpaliště, když tu se objeví muž s fotoaparátem a s úsměvem zahaleká: „Postavte se mi ještě vedle sebe, uděláme snímeček…!“

Golfista se tedy poslušně postaví se svými dvěma či třemi kolegy, fotograf ještě upřesní „Trochu blíž, prosím…“, vy se k sobě přitisknete už lehce nepříjemným způsobem, načež to udělá cvak cvak a je hotovo. Na zážitek rychle zapomenete, protože už se soustředíte na první ránu. Jenže když se pak podíváte večer na stránky turnaje, případně vám fotka doputuje přímo do počítače či mobilu, najednou vidíte…

… trochu legrační skupinku poněkud prkenně stojících lidí, s úsměvem typu „sýr“, všichni mají na hlavách čepice a drží v ruce hůl nebo míček. Ano, právě toto jsou ony prázdné fotografie, které na golfu přesto vznikají jak na běžícím pásu.

S danými snímky se pak nesetkáváte jen vy osobně, ale vylézají na vás občas i přes internet (když třeba někoho hledáte přes google), sem tam se objevují v golfových časopisech. Vždycky, když na takový snímek narazím, musím se v duchu smát. Těm stejným grimasám a témuž postoji. Věřím, že když tyhle skupinky vidí někdo z negolfové sféry, jen si pomyslí: to jsou ale týpci…

Tu nepřirozenost dělá samozřejmě nejen fotograficky nekreativní uchopení žánru portrétu, ale i vcelku shodné oblečení všech, navíc podobné čepice na hlavách. Muži občas ukážou své značkové hodinky, ženy se zatetelí ve snaze vypadat ještě o kousek elegantněji. Většinou ale chybí jistá uvolněnost, z některých tváří vyzařuje i nervozita před prvním odpalem.

Je samozřejmě milé, že organizátoři turnajů myslí na to, aby z jejich akce zbyla nějak památka. Je jistě mnoho hráčů, kteří tyto fotografie mají doma schované. Je ještě více těch, kteří se na ně alespoň jednou či dvakrát mrknou. Osobně však patřím k té skupině hráčů, která by se bez těchto fotodárečků obešla. Možná na to vše shlížím okem člověka, který sám fotí, a když chci mít fotky z golfu, řeknu některému kolegovi, profesionálnímu fotografovi, aby mne při hře vyfotil. Pokud tuhle možnost běžný hráč nemá, pak věřím, že mu udělá radost třeba i ten běžný portrét před hrou.

Pamatuji si, že když jsem začal hrát golf, zprvu jsem toto společné portrétování odmítal, řekl jsem, že se fotit nechci. Pak mi to přišlo trapné, takhle se vydělovat kvůli maličkosti, tudíž jsem to bral jako „nutnout slušnost“. Snažím se tvářit mile, ale nějak mi to nejde – vypadám stejně panáčkovitě, jako všichni ostatní.

V duchu je mi vždycky trochu líto fotografa: cvakat jednu stereotypní fotku za druhou musí být dost nudná práce. Na druhou stranu je to práce snadná a nevyžaduje moc kreativity. A bývá solidně placená, takže dotyčný pak má peníze na to, aby si fotil svá vlastní témata.

Přemýšlel jsem, jak by se podobné snímky daly udělat jinak, lépe, živěji, ale na nic jsem nepřišel. Jediný způsob, jak pořídit zajímavé snímky z „nezajímavého“ turnaje rekreačních hráčů, je fotit tyto hráče při hře. Nejlépe tak, aby o tom oni sami nevěděli. Tedy udělat běžné sportovní snímky hráčů při jejich výkonu. Potíž je v tom, že fotograf musí vycvakvat mnohem víc snímků, aby udělal pár pěkných. Ne všichni také mají hezké švihy a ne všichni chtějí být při svých nehezkých pohybech zachyceni. Takže jsme zase u těch nicneříkajících skupinových portrétků.

Jedno řešení tu ovšem je: nedělat tyhle fotky vůbec. Organizátor ušetří peníze za fotografa a cvaknout pak vítěze s poháry zvládne už samotný manažer turnaje při předávání – takže alespoň nějaká dokumentace z turnaje vznikne.

P.S. Jako ilustraci přikládám dvě fotky, které jsem našel ve svém archivu.

Na jedné z nich je flajt na Karlštejně, jehož hlavní hvězdou byl Dominik Hašek. Osobně stojím zcela vpravo a jak vidno, poněkud se vyděluji… Uprostřed stojí Haškův agent J. Henyš, který mu dělal caddyho a stále spolu při hře kecali. To už posléze trochu vadilo muži stojícímu zcela vlevo, Kanaďanu panu Jacksonovi, který hrál golf už přes třicet let, a tak je slušně napomenul. Že je Hašek světovou hokejovou hvězdou, nevěděl. Ale byl to ryzí golfista.

Druhá fotka je pak typická: bylo to na hřišti v Mladé Boleslavi a byla, jak vidno z čepicí, dost zima. Víc k tomuto snímku říct nemůžu…