Pták opět letí

Svět v obrazech vstává z hrobu. Vydavatelství Sanoma obnovilo vydávání časopisu, který patřil před rokem 1989 k oblíbeným a v souladu s názvem sázel na obrazovou stránku. Ta by měla dominovat i dnes. 

Z obsahu prvního čísla je však zřejmé, že tiskovina se bude ubírat spíše směrem společenským než cestou tradičních reportáží, jak to dělala kdysi. To ale není podstatné. Překvapuje vůbec fakt, že někdo přichází na trh s novým tištěným titulem. Časopis bude vycházet měsíčně, a právě měsíčníky mají ještě jistou šanci uspět. Daří se to Forbesu, žije i Bel Mondo.

Nápad oživit starý titul místo vymýšlení nového je dobrý. Logo Světa v obrazech s ptačími křídly je i po těch desítkách let dokonalé, čisté. Jestliže ale chce časopis přilákat čtenáře svými velkými rozměry (28×35 cm) a adekvátními snímky, pak je velkou otázkou, zda na tyto lákadla bude někdo reagovat. A z čistě praktického hlediska je navíc daný formát už tak velký, že to ztěžuje prohlížení a listování například v tramvaji. Musíte si časopis rozložit někde doma nebo v kavárně na stole.

Už v osmdesátých letech začaly magazínu typu německého Sternu významnou měrou sázet na fotografie zaplňující celé dvoustrany. Dominance obrazu na úkor textu nadále trvá, i na internetu si čtenáři více prohlížejí, než čtou. A co víc: na internetu si můžete prohlížet stovky a tisíce snímků, což vám žádný časopis vzhledem k omezenému rozsahu nedopřeje. Argument vydavatele, že snímky budou na velkém formátu listu vynikat víc než na monitoru, zní přesvědčivě asi jen pro tablety. Svět v obrazech se navíc obrací na relativně širokou skupinu čtenářů, což odpovídá portfoliu Sanomy (Květy, Vlasta, Story atd.), jenže trend doby je opačný: cílí se na menší a vyhraněnou skupinu, ale jasně definovanou a proto inzertně lákavou.

Počin Sanomy je tedy vydavatelským rizikem. Je to svého druhu revival, byť pouze vnějškový. Kdyby časopis začal vycházet jako skutečná moderní nápodoba starého Světa v obrazech, bylo by to zajímavější. Za podobné vytažení z hrobu by pak možná stál i takový Mladý svět, ovšem v podobě černobílé, ze šedesátých či sedmdesátých let. Retro kuriozity dnes docela fungují.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny