Kdo má sklony k podvádění?

(G 396) Máte pocit, že Miloš Zeman vyhrál volby tak trochu i díky lžím a nesportovnímu chování? Kdepak, tohle není článek o politice. Ale jak dále uvidíte, některé věci z politické sféry i života obecně mají s golfem a podfuky při něm docela úzký vztah.

Nemyslím, že by se na golfu nějak výrazněji podvádělo. Sice se o tom občas píše a často hovoří mezi hráči, ale podle mého názoru nejde o kardinální problém golfového života. Spíš jsou takové příklady jen hodně vidět – právě proto, že jsou neobvyklé.

Faktem nicméně je, že v Česku se to debatami o fixlování při rekreačních turnajích jen hemží. Také jsem se už setkal s tím, že si na turnaji někteří hráči lehce vylepšili pozici, že měli tendenci ubrat si jednu či dvě rány za kolo, že neznali pravidla a chtěli dropovat z autu… Většinou jsem nevěděl, zda jde o záměrné podvádění anebo o omyl a neznalost. Jen výjimečně jsem si byl jistý, že dotyčný moc dobře ví, co dělá. A chce to udělat.

Jaké jsou motivy při podvádění v golfu? Zhruba ty samé, jako v životě. Chcete být vepředu. Chcete vítězit. Chcete se mít dobře a hlavně líp, než ti ostatní. Většina z nás nepatří k nějakým špičkám, výjimečným jedincům, kteří dosáhli maxima. Jsme běžní, snad jen občas trochu nadprůměrní. Ale lidská ctižádostivost je mocná zbraň a člověk jí někdy podlehne až k zaslepení. A tak začnete překračovat pravidla.

Jsme u jádra věci. Před časem jsem nalezl výsledky studie, která zjišťovala, kdo má či nemá tendenci chovat se v životě neférově, kdo má sklony k podvodům. Tuto studii nazvanou Higher Social Class Predicts Increased Unethical Behavior (Lepší sociální postavení je předpokladem pro zvýšené nemorální chování) vypracovali sociologové z University of California v Berkeley. A výsledky stojí za přemýšlení. Týkají se totiž i golfu. Ačkoli o golfistech nebylo ve studii ani slovo, bude vám zcela zřejmé, že na mnoho z těch, kteří se prohánějí po grýnech v USA, ale i v Evropě a Česku, tyhle závěry docela sednou.

Co sociologové zjistili na základě výzkumu, kterého se účastnilo přes tisíc osob ze všech společenských tříd? Základní poznatek zní: bohaté a privilegované vrstvy mají sklon k neetickému chování, porušování pravidel a neupřímnosti mnohem více než lidé z vrstev chudších a obyčejnějších. Ačkoli jsou v obou sociálních skupinách výjimky, v průměru jsou bohatí a dobře postavení mnohem většími podvodníky než lidé z nižších sociálních tříd. A to zvláště v situacích, kdy to zvyšuje šance na jejich úspěch. Tito lidé jsou také mnohem více zaměřeni na své já, jsou sobečtější. Hlavní autor analýzy Paul Piff přímo říká: „Být ve vyšší sociální třídě – buď původem či díky vlastnímu úsilí – má zcela zřejmý vztah s neetickým chováním a rozhodováním.“

Výzkum ukázal i na některé konkrétní projevy. Například u bohatých řidičů je třikrát vyšší pravděpodobnost, že nedají na přechodu chodci přednost. Celkem jich toto pravidlo porušilo 46 procent. Takže pozor, pokud se blíží auta prémiových značek Mercedes, BMW či Audi. Takových vozů ostatně na golfu vídáte mnohem víc než v běžném provozu.

Účastníci výzkumu absolovovali celkem sedm testů, které simulovaly běžné životní či pracovní situace. Bohatší a úspěšnější lidé se v nich chovali obratněji, šli rychle a chytře za svým cílem, ale zároveň překračovali dohodnutá pravidla či klamali své okolí. Autoři studie říkají, že tito lidé nemají problémy se svědomím: „U lidí, kteří zaujímají privilegovanou pozici, je menší pravděpodobnost, že budou vnímat, jak jejich chování ovlivňuje druhé. V důsledku toho často začnou porušovat pravidla. Hamižnost připravuje jedince o empatii a potřebu udržovat kontakt s ostatními lidmi a naopak v nich posiluje pocit, že mají nárok na víc, než jim ve skutečnosti náleží. “

Výsledky komentoval i psycholog Vladas Griskevičius z University of Minnesota, který na základě této i dalších studií soudí: „Z analýz vyplývá, že lidé nepodvádí, protože by byli zoufalí nebo na dně, ale protože se k tomu cítí oprávnění a chtějí se dostat ještě více do popředí.“

Tolik sociologické výzkumy. A protože golf je sportem spíše té bohatší a úspěšnější části populace, je vskutku o čem přemýšlet. Je samozřejmě možné namítnout, že golf má tu vlastnost, že právě takové „úspěšné podvodníky“ dokáže ve svých řadách rychle odhalit a snaží se je také „umravňovat“, někdy dokonce vytlačit ze své komunity. Je známo, že v některých ctihodných klubech by podvádění automaticky znamenalo cejch a de facto vyobcování. V tom je skutečně úžasná síla golfu – je to totiž hra, která si na podvodníky vždycky posvítí a dříve či později je „dopadne“.

Na druhou stranu nelze přehlédnout, že golf v českém prostoru – kde tradice fair play nemá vždycky na růžích ustláno – úspěšné, bohaté, ale i vychytralé jedince skutečně přitahuje. Coby módní sport nasál do svých řad v posledních patnácti letech všelijaké rychle vyšvihnuvší se šikuly. A že by se tihle lidé při hře chovali jinak než doma či ve svém „byznysu“, o tom dost pochybuji. Měli jsme už i své fixlovací aféry: například pražský hoteliér Dvořák byl před pár lety přistižen. I golfista David Rath se s golfistou Mirkem Topolánkem svého času napadali ve sněmovně, kdo z nich víc podvádí při golfu. Jak se nakonec ukázalo, ty golfové podvůdky nebyly zdaleka těmi nejhoršími.

Ať je to ale jak chce, jedno je jisté. Pokud se někdo ve svém životě chová proti pravidlům, nedodržuje je, na golfu se téhle vlastnosti nezbaví. Může si stokrát říkat, že tady přece nemá cenu podvádět, je to jen hra, stejně by se na to přišlo. Ale většinou takový jedinec zase podlehne. Chce totiž vyhrávat. Za každou cenu.