Když antimotorkář navštíví jawí nebesa

Nejsem žádným příznivcem motorek. Jednak nemám rád ty chlapácké motorkářské kecy a silácká gesta, a pak mi motorka připadá jako nepraktický i nebezpečný stroj. Ještě tak chopper, to je docela klidná elegance. Ale zbytek – většinou jde o předvádění majitelova ega.

Nicméně jedna věc je můj přístup k věci a druhá stroj sám. A musím přiznat, že motorky jsou krásné i zajímavé výrobky. Ve své různorodosti, v odlišném technickém i designovém řešení. Motorka je sexy i proto, že je to – stejně jako parní lokomotiva – obnažený stroj. Zatímco auto má motor schovaný pod kapotou, motorka je nahá, případeně jen částečně oděná. Neobvyklá je členitost motoru, lesklá svítivost. Myslím, že fascinace motorkou má něco společného s tím, že tu člověk „sedlá“ moderního koně. Cítit sílu tohoto železného oře, ovládat ho, to evokuje stav, který byl člověku po staletí důvěrně znám.

Česko bylo kdysi motorkářskou velmocí, ostatně Laurin a Klement taky vyráběli motorky. Ovšem největší slávy dosáhla značka JAWA. I když najdeme mnoho unikátních českých motorek s výjimečnějším rodokmenem, Jawa přežila. I díky štěstěně. Po válce to totiž byla jedna z mála firem, kterou komunistický režim nezlikvidoval, ale přivlastnil si ji a dovedl dokonce k dalšímu rozkvětu.

Motorek značky Jawa byly vyrobeny desítky tisíc kusů. Název je zkratkou jména František Janeček (zakladatel továrny v roce 1929) a firmy Wanderer, od které Janeček koupil licenci. A právě nejrůznější exempláře motorek Jawa najdete v muzeu kousek od Prahy v Netvořicích. Netvořice nejsou daleko od Týnce nad Sázavou, kde Janeček zbudoval továrnu a chtěl toto město přeměnit na způsob baťovského Zlína.

Netvořické muzeum je soukromou sbírkou, která se rodila – jako mnoho podobných – z amatérské sběratelské vášně. Jenže postupem doby se z ní stala reprezentativní sbírka více než stovky strojů, ve které najdeme všechny milníky, které určovaly historii Jawy. Velice početná je například sbírka poválečných strojů včetně tzv. péráků, která založila největší rozkvět Jawy.

Jawa vyráběla v padesátých i šedesátých letech desítky tisíc kusů motorek, část z nich šla na vývoz – a dokonce do západních zemí. Byly to spolehlivé stroje, některé dokonce sloužily ve sněžných verzích ve Skandinávii. Doba také motorkám přála, jejich vlastníci byli považováni za „bohatce“. To ovšem platilo hlavně pro silné stroje. Vedle toho Jawa produkovala i motorky Pionýr s obsahem 50 kubíků, ty sloužily jako nenáročná přibližovadla ve městech i na vesnicích.

Pád Jawy začal bohužel už před rokem 1989, kdy motorku jako jeden z hlavních dopravních prostředků vytlačovalo pohodlnější, bezpečnější a praktičtější auto. Jawě se nepodařilo chytit novodobý trend, kdy se motorka stává především „zábavným“ strojem. Samozřejmě velkým dílem přispěl úpadek socialistické ekonomiky v 70. a 80. letech. I proto po roce 1989 vstupovala Jawa do konkurenčního prostředí velice oslabena.

Dnes sice Jawa stále žije, ale firma se zabývá zakázkovou výrobou malého počtu strojů. Srovnávat to s dobou před půl stoletím nelze. Přesto je pohled na Jawy srovnané v řadách netvořického muzea krásný. Stroje voní, mají své kouzlo, patinu. Je to kus české technické historie.