Voda teče. A co přehrady. Zastaví ji?

Vždycky se říkalo, že přehrady dokáží ochránit lidi před povodněmi. Poučenější lidé ale vždy věděli, že je to poloviční pravda. Nicméně stále si klademe otázku: jak je možné, že ty velké vodní stavby jsou při velkých vodách málo funkční?

O přehradách se v době, kdy konají svoji každodenní službu, moc nepíše. Zato když přijdou povodně, sesype se na ně sprška pochybností. Poslední dobou jsou povodně totiž tak veliké, že prakticky žádná přehrada je nedokáže zbrzdit.

Fojtka na Liberecku z počátku 20. století

Mýtus o „dokonalých“ protipovodňových přehradách leží už někde na konci 19. století, kdy se u nás začaly budovat. Především v horských oblastech, právě jako ochrana proti velkým vodám. Ovšem rozumějte: byla to ochrana proti každoročním jarním či letním větším přívalům vody. Nevelké kamenné přehrady (a jsou to i ty v Jizerských horách) splnily svůj účel a dodnes slouží dobře. Že jednou za padesát nebo sto let přijde voda, kterou nedokáží zadržet, je normální. Nebyly takto koncipovány.

Slapská přehrada

Dalším zdrojem mýtu o „záchranářské“ úloze přehrad je událost z první poloviny 50. let. Tehdy se stavěla slapská přehrada a těsně před dokončením, když její jezero bylo ještě skoro prázdné, přišla povodeň. Ačkoli bylo v plánu napouštět jezero mnoho měsíců, takhle bylo plné během pár dnů. Povodeň do Prahy vůbec nedorazila. A komunistická propaganda hned hlásala, jak je to skvělé, že máme Slapy, protože ochránily Prahu před povodní.

Hráz Sedlice na Vysočině

Prostor pro zadržení velké vody je v přehradě vždy omezený. Někde to jen jen pár metrů rozdílu ve výšce hladiny, i když u Orlíku je to zhruba 20 metrů. Při skutečně velkých povodních to nestačí. Ve světě samozřejmě existují přehrady, které se například v létě vypustí celé, zůstává pak suché dno a ve krajině poněkud nepochopitelně stojí betonová zeď. Ale jde o země s horkým podnebím, kde se přehrady plní jen v zimě a na jaře. U nás takový režim nefunguje.

Štěchovice na Vltavě

V Česku mají přehrady většinou stálou výšku hladiny. Jen na konci zimy se obvykle hladina snižuje, aby byla přehrada připravena přijmout velké jarní vody. Jenže příprava, resp. vypouštění a snižování hladiny, trvá týdny. V Česku slouží přehrady především k tomu, aby udržovaly v řece plynulý tok vody. Ochrana proti povodním je často druhotnou funkcí – a pokud jde o více než stoleté vody, pak jejich schopnost chránit klesá. Je to jako s airbagy: při menších nárazech chrání, ale když to napálíte stovkou rovnou do zdi, taky už nepomůžou.

Bereme jako samozřejmost, že přehrady plní den co den funkce, kvůli kterým byly stavěny. Prostě stojí a „pracují“. Když ale přijde extrémní situace, náhle bývá vše dobré potlačeno a vidíme spíše to negativní. Ve skutečnosti jen poněkud přeceňujeme lidské výtvory a podceňujeme sílu přírody.