Rozhledník: Osmkrát zákruta

Český rozhlednový boom má svůj počátek někdy v půlce 90. let. Tehdy se potkalo několik faktorů, jejichž výsledkem je, že dnes patříme mezi světové rozhlednové velmoci.

Výhled z Varhoště směrem k jihu

V prvé řadě si lidé po roce 1989 uvědomili, že tu máme spoustu rozhleden už z minulosti, především z období přelomu 19. a 20. století. Tyhle mnohdy zanedbané, sešlé stavby se také začaly počátkem 90. let renovovat, znovu otevírat. Druhým faktorem byla chuť lidí rozhledny zase stavět. Člověku je od přirozenosti dáno, že se mu líbí dívat se na svět z výšky. Poskytuje mu to pocit klidu, má skutečnost přehledně před sebou. České kopce jsou mnohdy zalesněné, proto je rozhleden k pohledu do kraje potřeba. V Alpách to mají jednodušší, tam jsou vrcholky už jen holé, rozhledny nemusí stavět (proto také nenajdeme ani ve vysokých partiích Krkonoš mnoho rozhleden).

Pohled k západu, na Středohoří

Třetím výrazným impulsem byla telekomunikační revoluce v podobě masového rozšíření mobilních telefonů. K nim jsou nutné věže šířící signál. A tyto věže se často spojují v stavbu technického i turistického účelu. Mnohé obce dokonce podmiňují stavbu stožáru na svém území tím, že vznikne i na jednom ze stupňů plošina pro návštěvníky a k ní povedou schody. Vyjádřením rozhlednového boomu pak byl seriál České televize Rozhlédni se, člověče (1999). Od té doby se o rozhlednách píše vlastně všude a stále. Existuje několik rozhlednových webů, bylo vydáno několik knih o jejich historii.

Rozhledna Varhošť

Píšu o tom proto, že bych chtěl pozornost nasměrovat na jednu zvláštní, netypickou rozhlednu. Je v Českém Středohoří, kousek nad Litoměřicemi, na vrchu Varhošť. Je to sice kovová stavba, ale na rozdíl od nynějších, unifikovaných „mobilních“ rozhleden je konstrukčně originálně řešená. Zajímavé je také to, že byla postavena v roce 1973. Normalizace byla rozhlednově velice chudým obdobím, prakticky se nestavěly, a tak je Varhošť unikátní už jen tím, že vůbec vznikl. A pak je tu ještě jedna věc: je odtud vidět Labe na celkem osmi místech. Výjimečný výhled, navíc i jižním směrem k Řípu a k Praze.

Pohled do údolí Labe, směrem k Ústí

Varhošťská stavba leží v nadmořské výšce 639 metrů, což z absolutního hlediska není mnoho, ale musíte vzít v úvahu, že Labe dole teče ve výšce zhruba 130 metrů. Převýšení přes 500 metrů je hodně. Rozhledna je vysoká 12 metrů a váží 13 tun, železná konstrukce byla na vrchol dopravena vrtulníkem. Těžko by se sem dostávala nějaká technika, od silnice sem vede docela příkrá cesta lesem. Musela to být ve své době velká akce, když vrtulník letěl s tolika tunami železa.

V pozadí Milešovka, nejvyšší bod Středohoří

Už na konci 19. století sem ale chodili turisté za jedinečným pohledem na Labe, tehdy se rozhlíželi z dřevěné plošiny vybudované na mohutných dubech. Rozhledna ale moc nevydržela, musela být zrušena. V roce 1927 vznikl kamenný podstavec vysoký čtyři metry, na něm byla vztyčena dřevěná stavba vysoká deset metrů. Ta sloužila až do počátku 70. let, pak musela být z bezpečnostních důvodů stržena a vznikl projekt nové, dodnes stojící rozhledny.

Na obzoru je vidět Říp

K Varhošti vede z Litoměřic silnička 3. třídy, je to ani ne 10 kilometrů, ale jel jsem to jednou na kole a výjezd byl velmi náročný, prudký. Teď v zimě nevím, zda se to vůbec dá autem vyjet. Ale pokud ano, tak nahoře je malé parkoviště a odtud musíte už jen po svých (po žluté značce). K rozhledně ani ne kilometr. I teď v zimě musí být odtud skvělý výhled, bílá krajina vůkol dokáže poskytnout návštěvníkovi zase nové zážitky.

Tři stupně rozhledny

Od dnešních kovových rozhlednových staveb se ta varhošťská liší nejen designem, ale také prostou praktičností, vyšší užitnou hodnotou. Operátorské rozhledny totiž mívají často otevírací dobu, jsou opatřeny zámkem, plotem. Přes zimu je tu zavřeno. Na Varhošti vás nic takového nečeká. Přístup je volný, vstoupit lze kdykoli.