Má golfová cesta na východ

(GOLF) Východní Čechy jsou golfově dobře saturovaným krajem. Je tu více než desítka hřišť nejrůznějších typů i velikostí. Od sportovní „Kuňky“ přes podkrkonošské vyhlídkové Mladé Buky až po romantický Hrádek u Nechanic. K východním Čechám patří i Orlické hory a v nich, případně v blízkém okolí, jsou také hřiště. Vydal jsem se po jejich stopách a navštívil tři v lecčems podobné, a přesto zcela rozdílné areály.

Plných devět jamek hřiště GROSSHOF s parem 34 (resp. 68) v Broumovském výběžku bylo otevřeno loni na podzim, do běžného provozu se ale dostaly až v letošním roce. Devítka akademického charakteru NEBESKÁ RYBNÁ s parem 28 (56) vstupovala do roku 2015 poprvé jako znormované hřiště, vedené v databázi České golfové federace. A třetí areál, ryze veřejný MALÝ TEXAS, stojí zcela mimo struktury ČGF a je jedním z té hrstky našich hřišť, které jsou příchozím otevřené se vším všudy.

Všechna hřiště mají jen po devíti jamkách, ale každé je jiné, s jinou historií i odlišným přírodním rázem. Pozornost si zaslouží: právě takové regionální areály jsou nedílnou až nezbytnou součástí golfové infrastruktury. Jsou ideální vstupní branou pro každého začátečníka, zároveň dokáží generovat aktivní klubový život. Lidé se tu cítí uvolněně. Ta hřiště jsou solí golfového světa.

Grosshof v Grossdorfu

Více než golfu by mohla být tato pasáž věnována krajině a místu, s jeho svébytným charakterem i bohatou minulostí. Devítka Grosshof leží v Broumovském výběžku a pokud jste tu ještě nebyli, vezměte auto, hole, přibalte třeba kola a vydejte se sem. Je to kraj, který historicky do Čech patří i nepatří. Kout sám pro sebe, mírně se vlníci údolí obehnané hradbou nevysokých, leč jasně narýsovaných vršků. V jedné dáli je vidět i Sněžka, krkonošská Studniční a Luční hora, v druhé dáli se rýsuje masiv Králického Sněžníku. Do Prahy obrovsky daleko (190 km), ale i do Hradce Králové pořád ještě 75 kilometrů a hodina půl jízdy po klikatících se cestách. Jedete přes cíp Orlických hor u Náchoda, pak musíte překonat i druhý val, Broumovskou vrchovinu.

Když nakonec dorazíte do Broumova, jste už úplně mimo českou kotlinu. Z hlediska krajinné morfologie patří oblast ke Kladsku, kdysi hrabství českému, ale od 18. století už pruskému a pak německému. Dnes je Broumov (Braunau) český a zbytek Kladska polské. Na Broumovsku žili především Němci, po roce 1945 přišli Češi. Typické Sudety, ale na rozdíl od Sudet podkrušnohorských je dnes Bromovsko úhlednější a s menšími šrámy po prošlé minulosti. Turisty sem přivádí jak nedaleké Adršpašsko-teplické skály, tak Broumov jako historické místo s impozantním klášterem. Krásná je však celá Broumovská vrchovina, včetně polského národního parku Stolových hor.

Devítka Grosshof leží hned na jižním okraji Broumova a cesta k ní je perfektně značená, cedulí hodně, cíl neminete. Jamky jsou na mírně se vlnícím terénu, hlavní část stoupá k vrcholovému bodu se stoletým vodojemem. Postavili ho Němci, kvalitní práce, dodnes je funkční; 65 000 litrů vody v rezervováru pro zavlažování hřiště. Přímo u vodonádrže jsou i odpaliště a grýny, také je odtud líbezný rozhled po krajině. Ta se na hřišti vlní skoro jako ta moravská – a kdysi tu také rostla vinná réva. Dnes je zde mezi fervejemi vysazeno 84 švestkových stromů, jednou se z jejich plodů bude pálit grosshofovice.

„Tohle sídlo se původně jmenovalo Grossdorf, tedy Velká ves,“ říká Jan Bitvar, zakladatel zdejšího hřiště a klubu. „Chtěl jsem nějak v názvu zachovat historický charakter. Jenže když zadáte do googlu Grossdorf, vyjede vám čtyřicet německých vesnic. Tak jsem to změnil na Grosshof, tedy Velký dvůr, a to je jen jedna věznice ve Švýcarsku a pak už my.“ Tolik geneze názvu, který spojuje historické dědictví s dnešními požadavky na dobrý marketing.

S golfem začal Jan Bitvar v roce 2002 v Jižní Africe, v Česku pak jezdil hrát na Mladé Buky, do Prosečného, na Novou Ameriku a po okolí. Ale ono je to z Broumova vážně všude daleko… Nezbylo než si postavit driving poblíž bydliště. To byl rok 2010, pak v roce 2012 šestka a na konci roku 2014 devítka. Designově dílo majitele, shapera Jana Ištoka a architekta Jiřího Veldena. Délkově jamky spíše kratší (celkově 4 678 metrů ze žlutých, 4 x třípar a 2 x pětipar), všechny relativně snadno hratelné, ovšem některé mají „háček“: jednou velmi zúžený dopadový prostor mezi velkými bankry, jindy voda těsně za grýnem či vedle něj. Vše ovšem vizuálně přehledné, prostor otevřený. Jen vítr může hru někdy komplikovat.

Jádrem golfového života je místní klub, fýčkařů sem jezdí pomálu. Jan Bitvar s hrdostí připomíná, že existence drivingu a hřiště „zplodila“ prakticky všechny místní hráče. S golfem začali zde, nepřišli odjinud. „Máme zatím 150 členů, přičemž 95% z nich jsou lidé z nejbližšího okolí, z města, také pár zdejších chatařů. Máme také deset členů z Polska. Obecně jsou to lidé věnující se sportu, vedle golfu hrají třeba volejbal, fotbal, jezdí na kole. Učitel, lékař, právník, celkem dost zaměstnanců, relativně málo místních podnikatelů – což může být překvapující. Potřebovali bychom, aby měl klub zhruba 300 členů, pak bude hřiště ekonomicky soběstačné. Teď jsou náklady asi dva miliony korun ročně, roční fýčko pro člena 6 000 korun.“

Pokud by v Grosshofu chtěli stavět dalších devět jamek, znamenalo by to mít 600 členů. Reálné to být může v horizontu pěti, deseti let, spádová oblast má 70 000 obyvatel, samotný Broumov 7 700. Jan Bitvar si už teď musel vytvořit marketingový plán, jak lákat nové klubové hráče. Každou první sobotu v měsíci jsou dny otevřených dveří, zapojil se i do programu Jdu na golf! Pro členy se pořádají akce, stabilní jsou vždy dva turnaje do měsíce: jeden stablefordový a druhý sranda match. Klub si bere inspiraci i z podobně zaměřeného klubu Na vrších, který leží v Libranticích u Třebechovic pod Orebem (68 km, 90 minut cesty). Hodně úzké vazby má také s Mladými Buky (52 km, 75 min. cesty).

Můj dojem z Grosshofu? Nádherné místo. Možná tu dávají lišky dobrou noc, možná je tu v zimě zima a možná by spoustě lidí vadilo, že všude je daleko. Praha se svým spěchem a ruchem je úplně jiný svět. Ale tenhle má velký půvab a vystačí si sám. Je fajn, že tu golf je.

Pošlete míč do nebe

Budovat golf v horách je riskantní. Vždycky je tu chladněji než dole, pokaždé víc prší, vždycky sem míří méně lidí. A do Nebeské Rybné, obce ukryté ve svahu Orlických hor, rozhodně žádné davy nikdy nepřijedou. To možná do nedalekých Říček, známého lyžařského centra. Někdejší sudetská Himmlisch Ribnei je jednou z mnoha stovek českých horských obcí, kde se život nejprve přelomil po odsunu Němců, a pak definitivně zlomil s odchodem lidí z venkova do měst v druhé půlce 20. století.

Nebeská Rybná má dnes jen 81 obyvatel, v roce 1939 to bylo 644. Stopy po plném životě tu zůstaly. Především mohutná budova kostela sv. Filipa a Jakuba, okolo které leží i golfové hřiště. A pak také hřbitov, s četnými náhrobky s německými jmény. Ten je ústřední prvkem hned první, mimořádné jamky hřiště. Třípar 98 metrů se hraje od silnice přes rokli na grýn, za nímž jsou už náhrobky, leží tu mrtví. Stačí vzít příliš dlouhou hůl, trefit ránu až moc dobře a jste rázem v hrobě. Nebo v nebi. Taky v autu. Jak je libo. Prostě jedna z nejkurióznějších jamek z celého balíku 1 500 golfových jamek v České republice.

Nebeská Rybná má osm tříparů (40-123 metrů) a jeden čtyřpar (203 m), délkově je to víc akademické hřiště než standardní devítka. Prvních šest jamek 2011, další tři 2014 a od letošního roku znormovaných (byť hráči s HCP pod 37 zde už nesníží). Jamky se kroutí přímo uprostřed obce, hned vedle zdí kostela a penzionu-klubovny, na dostřel nejen k mrtvým lidem, ale i živým kravám na okolních pastvinách.

„Poněkud negolfový prostor to skutečně je, to pociťujeme od začátku,“ říká prezident klubu Jiří Mohr. „Naše hřiště odráží i zdejší strukturu pozemků a omezení plynoucí ze statusu CHKO. Idea vzniku patří prvnímu prezidentovi klubu Pepíkovi Jehličkovi, vycházel ze snahy nabídnout návštěvníkům penzionu Orlicko něco dalšího. Měla to být i trochu zážitková turistika. O vzniku golfového klubu se neuvažovalo, to přišlo později.“

Do Nebeské Rybné a její výšky 570 metrů vede cesta klikatá a dlouhá, a to ovlivňuje ekonomiku hřiště a klubu. Ze třetiny tu hrají klubisté, ze třetiny místní chalupáři a třetina jsou dojíždějící z Hradce, občas i Prahy (ti tu s golfem začínají). „Na konci roku 2014 jsme měli přibližně 40 členů, teď už skoro k šedesátce,“ říká sekretář klubu Petr Kosina. „Nárůst o 30% za pět měsíců není špatný. Hlásí se hráči z okolí, kteří byli registrováni jinde, neboť dříve u nás nebyla možnost stát se členem ČGF. Teď ano. Na Valné hromadě v lednu 2015 byli do výboru klubu přizváni lidé se zkušenostmi s pořádáním turnajů ČGF, s trenérskou a rozhodcovskou certifikací. Nový výbor začal pracovat: máme nový web, marketing, skorekarty, značení na hřišti a také nové heslo: Nebeská Rybná – brána do světa golfu.“

S ohledem na budoucnost se v Nebské Rybné orientují primárně na mládež. „Je pro nás důležité podchytit děti z okolí, protože moc dalších aktivit tu není,“ vysvětluje Petr Kosina. Začali spolupracovat se školami, zvou děti na dny otevřených dveří, od září bude fungovat centrum pro práci s mládeží. Vstup pro dítě do klubu je 1 koruna a celoroční fee jen 500 Kč. Od roku 2013 pořádají letní týdenní tábory s možností vyzkoušet si golf. Letos plánují tři tábory pro děti z okolí i Hradce Králové a Pardubic.

Jak tu běží každodenní klubový život? „Tam, kde mají stovky členů, tak pořád někdo na hřišti nebo v klubovně je,“ popisuje situaci Jiří Mohr. „Nás je okolo padesáti, a to ještě všichni nehrajeme pravidelně. Pyšní však jsme na to, že si i po turnaji občas uděláme příjemné chvilky s kytarami, zazpíváme si, rozebereme podařené rány a špatné zapomeneme. Od roku 2011 má klub také svou hymnu: Dróčka, hůlky a bekspiny, to nejsou fintičky jediný / Po třetí jamce panáčka, dáme si u Petra Horáčka / Dívky, chlapci i dědové, mívají výkony světové / Golfisté z Nebeské Rybné, nemají údery chybné…“

O tom, že by se hřiště rozšiřovalo, uvažují, ale v příštích dvou letech to určitě nebude. „Jde o finančně nákladnou záležitost a tu si klub dovolit nemůže. Máme regulérní tržní smlouvu s majitelem pozemků a smlouvu o údržbě hřiště. Poplatky za pronájem a údržbu jsou téměř čtvrt milionu ročně. Nepobíráme žádné pobídky, dotace granty atd., musíme tvrdě pracovat a tuto částku vydělat, “ říká Petr Kosina. Klub spolupracuje i s polským klubem v Szczytné (hodina jízdy), kde mají přece jen delší jamky a širší ferveje. Během roku hrají členové několik společných turnajů, střídají i pořadatelství při memoriálu golfového přítele Wlodka Jakubowskiego.

Můj dojem? Hory, kostel, hřbitov, krávy a golfové hřiště – unikátní kombinace, výjimečné zpestření života ve vsi, kde je jinak poněkud mrtvo. V těchto místech zapadlých vlastenců bych hřiště nečekal. Golf mu prospěl, doslova ho oživil. A žít tu trvale, byl by mi golf hlavně možností, jak být s lidmi. Kdysi se scházeli v kostele, dnes na grýnech. Časy se mění.

Texas v Česku

Ještě než zjistíte, že se na svažité louce u penziónu Malý Texas rozkládá devět jamek veřejného hřiště a hned za cestou je třistametrový driving, uvidíte větrné kolo. Takové, jaké znáte z amerických westernů. Na divokém Západě se jím čerpala voda, na Malém Texasu slouží jen jako výrazná dekorace. A funguje, je vidět zdaleka. Od kola, přímo u brány do areálu, je ale inádherný výhled do kraje, směrem na západ k Hradci Králové. Areál leží v podhůří Orlických hor, mezi obcemi Lukavice a Skuhrov nad Bělou; poblíž je i škodovácký výrobní závod Kvasiny.

Nenechte se mýlit, pokud na zdejších grýnech neuvidíte vlajky. Majitel penizonu i hřiště Jiří Zdobnický je dává na hřiště jen ve chvíli, kdy přijedou zájemci o hru. Často to bývají hosté z penzionu, někdy také ti, kteří jedou okolo a golf by chtěli poprvé zkusit. Devět zdejších jamek má par 28, jeden čtyřpar měří 250 metrů a zbytek jsou plnohodnotné třípary od 85 do 175 metrů. Ale to hlavní je, že tady opravdu může hrát každý. Žádné karty, osvědčení, hendikepy, papíry. Veřejné hřiště, jak má být.

„Moje hřiště vzniklo shodou určitých náhod,“ říká Jiří Zdobnický. „Žil jsem dvacet osm let v USA, po návratu do vlasti jsem postavil penzion a začal dovážet použité stroje na golfová hřiště. Zákazníci si chtěli dovezené mašiny vyzkoušet, a tak jsem postavil první jamku. Když k nám přijel jeden můj americký přítel, který je velkým golfistou a zároveň spolumajitelem hřiště na Floridě, tak mi poradil, abych tady také postavil malé golfové hřiště. Aby návštěvníci penzionu měli nějaké vyžití. Vzniklo nejdřív šest jamek, později další tři a je z toho devítka.“

O hřiště pečuje Jiří Zdobnický sám, a jak říká, je to jeho koníček. Malý Texas je ale už proslulý i tím, že majitel rozhodně nehodlá vstupovat do jakýchkoli golfových struktur. „Nechci být v České golfové federaci, nestojí mi to za tu starost. Jsem svým pánem a nikdo mi neříká, co mám a co nemám dělat. Nikomu nekonkuruji a nechci ani dále hřiště rozšiřovat. Když se přijedete podívat, budete mile překvapeni. Hřiště je pro pohodové hráče, kteří si na nic nehrají.“

A skutečně: přijdete do recepce, vyzvednete si pár holí (nemáte-li vlastní) a jdete na to. Naprostá volnost, nikdo vás v ničem neprudí. Ani to triko s límečkem nemusíte mít.

Můj dojem? Malý Texas je hřiště, jakých by mělo být mnohem víc. Jakoby ten americký větrník skutečně vyjadřoval zaoceánského ducha volnosti, protože tady se skutečně nikdo neostýchá zkusit golf. Tvoří přirozenou součást prostoru. Hřiště je sice herně spartánské, ale pro začátečníky naprosto dostačující. Golf tu logicky zapadá do celého vějíře možných aktivit: jízda na kole, koupání, chození po horách a večer posezení na verandě penzionu.

A nakonec: Co mají společného?

Optikou regionu se golfový život jeví úplně jinak než pražským pohledem. Například peníze: co je pro velkou středočeskou osmnáctku 100 000 korun, to je pro regionální devítku 10 000 korun: velká suma. Každý člen se tu počítá, každý je dobrý a potřebný. Všichni se vzájemně znají. Hřiště vznikala postupně a naprosto nedílnou součástí byla svépomoc. Vždycky pomáhali a pomáhají místní: někdo přijede s bagrem, někdo s dodávkou, někdo pomůže traktorem a někdo vlastníma rukama.

Od toho se odvíjí i vztah lidí k místu, k hřišti. Považují ho víc za své. Golf je tu také silněji napojen na běžný život a sport, nevyděluje se z něj. Nikdy nezažijete na velkých resortech pocit pospolitosti tak intenzivně, jako na malých devítkách v regionech. Velikost lidi od sebe vzdaluje, na malém prostoru k sobě máte naopak blíž.

Článek vyšel v červencovém/srpnovém vydání časopisu Golf Digest