Tak golf začínal: exploze za kanálem
(GOLF) Minulost golfové hry byla sice již zachycena v množství zahraničních knih, v českém překladu však bohužel zatím žádná reprezentativní historie golfu nevyšla. Zde je tedy alespoň letmý přehled toho, jak golf začínal. Konkrétně ve Velké Británii.
Za rodnou krajinu golfu je pokládáno Skotsko, hry s míčem a holí se však na přelomu středověku a novověku hrály v mnoha zemích, ať už to byla Francie (jeu de mail) či Nizozemí (colf). Ale Skotům patří jedno prvenství: právě zde se totiž objevila jamka jako součást hry. Cíl, do něhož je míč nutné dopravit. Četné skotské linksy, pásy neobdělávané travnaté půdy při pobřeží, spásané ovcemi, také byly nejvhodnější plochou, kde bylo možné tuto hru provozovat.
Je notoricky známé, že prvním písemným dokladem existence golfu je listina skotského krále Jakuba II., který v roce 1457 vydal nařízení, jímž se „zakazuje hraní golfu a dalších zvrácených a nepřínosných sportů“, neboť odvádějí pozornost od mnohem důležitějších činností, v první řadě střelby z luku, jenž je pro zachování obrany státu mnohem důležitější. Skotové také v roce 1513 nebyli schopni čelit v bitvě u Floddenu zkušeným anglickým lučištníkům a prohráli, čímž přišli o krále i výkvět šlechtických rodů.
Hra se od konce středověku přes 16. a 17. století nijak závratně nerozvíjela, spíše byla přirozenou součástí života stejně jako jiné pohybové kratochvíle. Hráli ji pochopitelně především členové aristokracie, případně bohatnoucí příslušníci měšťanstva. Zajímavé je, že v Nizozemí hraný colf, jenž se provozoval i na ledě a v lecčems mohl připomínat hokej, tehdy zaniká. Či přesněji: modifikuje se na hru zvanou kolf, která se namísto volného prostranství hraje na uzavřené ploše. Čímž trochu připomíná minigolf.
ZEDNÁŘI TO VZALI DO RUKOU
Podobný osud mohl potkat i skotský golf. Hra však přečkala období společenských změn od poloviny 18. do počátku 19. století především díky aktivitě svobodných zednářů. Toto uzavřené společenství patřilo v tehdejším „věku rozumu“ k nositelům progresivních myšlenek. Tehdy byli považováni za kacíře, dnes bychom řekli, že to byli lidé moderního smýšlení, snažící se „shůry“ řídit chod společnosti k lepšímu.
Svobodní zednáři dokázali vtisknout golfu institucionální podobu. Ve Velké Británii se zednáři objevují počátkem 18. století a stojí také za vznikem prvních golfových klubů v dalších desetiletích (viz tabulka dole PRVNÍ GOLFOVÉ KLUBY). Dnešní golfové rituály a princip klubového společenství vyrůstá právě z této tradice. Řád, pravidla, zodpovědnost, prvky formálního jednání, ale také odpovídající oblečení (v podobě uniforem), to vše bylo nedílnou součástí zednářského pojímání života a promítlo se i do golfu. Že se o roli zednářství tehdy spíše mlčelo a dodnes je tento prvek golfové historie spíše opomíjen, je dáno prostým faktem, že tyto skupiny se vždy nacházely na hraně mezi oficialitou a ilegalitou.
Golf ovšem nebyl jedinou činností golfových klubů. Spíše naopak. K těm hlavním patřilo setkávání se za účelem konverzace, řešení praktických i metafyzických otázek života, a s tím spojená konzumace jídla a pití. Dobové zápisy z klubových kronik jsou proto spíše jídelními přehledy nejrůznějších pokrmů a lahodných moků, jaké byly členům servírovány. O golfu se zde píše až v další řadě. Na druhou stranu už tehdy byla ustavena první golfová pravidla. Stalo se tak v roce 1744 a pravidla zformovali „golfoví gentlemani z Edinburghu“, neboli členové později pojmenované Honourable Company of Edinburgh Golfers. Stačilo jim k tomu pouhých třináct jednoduchých bodů.
Golfová hra zdaleka neměla tu podobu, jakou má dnes. Kupříkladu hřiště měla jen pět, deset, dvanáct či jiný počet jamek, hrálo se posléze i na 22 jamek. Osmnáctijamkový standard vstoupil do praxe až po polovině 19. století, proto jsou také hřiště budovaná s 18 jamkami spíše mladšího data.
Pokud se podíváme na seznam nejstarších klubů a zároveň nejstarších hřišť, zjistíme, že nejde o dva totožné přehledy. Mnohem jistější a trvanlivější byla existence klubů, zatímco místa pro hru se měnila. Hrálo se tam, kde to dovolila příroda a majitel pozemku. Teprve ke konci 19. století se začíná s budováním hřišť v tom smyslu, že jde o prostor určený výhradně pro hru. Dříve prostě hráči jen vyhloubili jamku a určili místo, odkud budou odpalovat. Krajina byla prohlášena hřištěm. Dnes můžeme těmto hráčům jen závidět lehkost a přirozenou samozřejmost, s níž ke golfovému prostoru i hře přistupovali.
Ještě v prvních desetiletích 19. století byl golf omezen na velmi úzkou skupinu hráčů pouze ve Skotsku. Rozmach hry přišel až v éře, která je spojena s průmyslovou revolucí a vytvořením buržoazní společnosti s jejími třídami. Velká Británie tehdy byla na špičce světového vývoje, šlo o ekonomicky nejrozvinutější zemi. A právě zde se zrodil i fenomén moderního sportu, do jehož rámce je nutné zařadit rozšíření golfu.
ANGLIČANÉ A RŮST OBLIBY HRY
Ještě do poloviny 19. století neměla Anglie o golf příliš zájem. Pěstovaly se tu jiné sporty, například veslování, pochopitelně jezdectví a závody koní, šerm, ale také rugby či souběžně se vyvíjející fotbal. Všechny tyto činnosti nebyly tolik závislé na důležitém předpokladu pro golfovou hru: hřišti, tedy rozměrné nízko sekané travnaté ploše.
Zásadní prvkem, který golfu pomohl k proniknutí do Anglie, byla železnice. Počátkem druhé poloviny století se síť britských drah rozšiřuje natolik, že je snadné se dopravit během pár hodin, maximálně dnů, i do vzdálenějších míst země. Tedy i do Skotska a tam objevit golf. A Skotové znalí hry samozřejmě snadněji dosáhnou do centra země, na jih a do Londýna. Všem golfistům tento vynález přinesl možnost užívat „golfové turistiky“.
Není náhodné, že mnohá golfová hřiště dodnes stojí poblíž železničních tratí. A není ani překvapující, že teprve v druhé polovině 19. století začínají vznikat hřiště v Anglii. Golf se tu sice hrával již dříve, ale sporadicky a na plochách, kam se už posléze nevrátil. Prvním anglickým hřištěm je až v roce 1864 otevřené Westward Ho! na jihozápadním cípu Anglie, pojmenované podle historické novely Charlese Kingsleyho z roku 1855. Zde se také ustanovil The North Devon and West of England Club, dnes Royal North Devon GC. Podporu mu poskytli někteří členové anglického klubu Royal Blackheath, který byl údajně založen už roku 1608 a dodnes bojuje za to, aby bylo jeho prvenství mezi všemi golfovými společnostmi uznáno. U Londýna také vzniká hřiště Wimbledon Common (1865), kde sídlí klub s příznačným skotským názvem London Scottish Golf Club, ve stejném roce se rodí hřiště Haddington či Brook Common.
Anglický golf se tedy vzmáhá relativně pozdě. V roce 1866 také uvádí britská golfová ročenka, že v celé zemi existuje jen 38 golfových klubů hrajících na pouhých 23 hřištích! Nejsou zde zachyceny sice všechny plochy určené ke hře, stále se ještě hraje na pastvinách jen prohlášených za hřiště, přesto tato čísla výrazně korigují představy o golfu coby všeobecně rozšířeném sportu.
Během pár desetiletí se však situaci podstatně mění. V roce 1888 britská výroční golfová zpráva uvádí, že v zemi existuje 197 golfových klubů, které mají k dispozici 126 hřišť, přičemž ale mnohá z hřišť naturálního typu zde nejsou jmenována. Odhaduje se, že tehdy bylo členy klubů zhruba 15 000 golfistů, mnozí však měli členství ve více klubech.
Největší exploze golfu nastává na přelomu 19. a 20. století, kdy se rychlým způsobem rozvíjejí i další sportovní disciplíny. V roce 1890 je evidováno na 387 klubů, ale o deset let později jich je 2 330 a k dispozici je přes tisíc golfových hřišť. Byť zhruba polovina z nich je jen devítijamkových. V roce 1910 však počet klubů vzroste na neuvěřitelných 4 135 a odhaduje se, že golfu holdovalo před vypuknutím první světové války přes 200 000 hráčů. Jistým problémem je jen otázka hřišť, protože není vždy snadné získat patřičný pozemek, kde by bylo možné hrát. Spory o pronájmech s vlastníky pastvin byly tehdy běžné.
Pokud bychom chtěli pátrat po příčinách vzestupu zájmu o sport a konkrétně o golf, můžeme vycházet z obecných proměn společnosti na přelomu věků. V Británii té doby již existuje poměrně silná střední třída vydělávajících, relativně dobře zajištěných jedinců, pro které je golf vhodným nástrojem společenské emancipace. A už tehdy i prostředkem k „návratu do přírody“. Stejně jako hrdinové z Klapkových Tří mužů ve člunu (1889) plují loďkou po Temži a chtějí nalézt klid i zábavu, vrhaly se stovky jim podobných jedinců do dobrodružství golfové hry. Tehdejší zdravověda propagovala pobyt na čerstvém vzduchu, lékaři také často stáli za vznikem některých venkovských golfových klubů. Ty vznikaly jako houby po dešti i proto, že klubismus byl v tehdejší Británii nesmírně oblíbený a každý solidní muž té doby, který by nebyl členem nějakého klubu, by byl společensky velmi podezřelý.
GOLF JE TAKY SPORT
Kdy se golf z pozice rekreace a zábavy stal sportovní disciplínou, v níž jsou podávány mistrovské výkony? Poměřování výkonů bylo tělesným aktivitám i hrám vždy vlastní (viz středověké turnaje), ale teprve s nástupem sportu jakožto moderního typu fyzické aktivity se objevují i vrcholné soutěže. Děje se tak od půlky 19. století, přičemž jednotlivé sporty si své soutěže, jejich systém a pravidla definují postupně až do první světové války. Ve chvíli, kdy se konají první novodobé olympijské hry (1896), už má mnoho tradičních sportů tuto cestu za sebou. Včetně golfu.
Golf měl náskok díky solidní tradici, tedy aktivitě skotských hráčů a ranému definování pravidel. Ostatně klubové turnaje se hrály už v 18. století, vítězovi tehdy náleželo právo umístit svůj malý stříbrný míček na hůl s míčky předchozích vítězů. V roce 1860 se koná první The Open, čímž se stává jedním z nejstarších světových sportovních klání obecně. Nejstarší tenisový turnaj na světě, Wimbledon v All England Clubu, se poprvé hrál až v roce 1877. Úvodní The Open se konalo v říjnu 1860 na hřišti Prestwick Golf Clubu ve Skotsku, hrálo se na tři kola, hřiště mělo jen dvanáct jamek. Zvítězil Willie Park senior, dvě rány před Old Tomem Morrisem. Účastnilo se jen osm hráčů, všichni byli profesionálové. Amatérům se turnaj otevřel až v dalším ročníku
Na hřišti Prestwick se hrálo až do roku 1872, od té doby až do roku 1891 se k němu přidaly ještě dvě další hřiště s každoroční rotací: St. Andrews a Musselburgh. V roce 1892 se poprvé hrálo na hřišti Muirfield, postupně pak přibývala další. V Anglii se poprvé hrálo v roce 1894 na hřišti Roayal St. George´s Clubu v Sandwichi v Kentu. V prvních čtyřech ročnících nedostávali vítězové žádnou finanční odměnu, v roce 1864 to bylo šest liber a od roku 1900 do roku 1914 to bylo 50 liber.
Vedle Willieho Parka sn., který vyhrál celkem čtyřikrát, patří k nejslavnějším šampiónům i zmiňovaný Old Tom Morris (4x) a jeho syn Young Tom Morris (rovněž 4x). Další éra silných vítězů nastává ke konci 19. století, kdy se objevují hráči Velkého triumvirátu: J. H. Taylor vyhraje v letech 1894-1913 celkem pětkrát, James Braid v letech 1901-1910 také pětkrát a Harry Vardon v letech 1896-1914 dokonce šestkrát. Prvním nebritským vítězem The Open byl v roce 1907 Arnaud Massy z Francie.
Z celkem 54 ročníků The Open konaných před rokem 1914 vyhráli amatérští hráči pouze tři turnaje, z toho dva triumfy dobyl v letech 1892 a 1897 Harold Hilton. British Amateur Championship se koná až od roku 1888, první ročník se odehrál v Royal Liverpool Golf Clubu.
Otázka dělení hráčů na amatéry a profesionály je dodnes v golfové sféře aktuální, jiné sporty tento princip opouštěly v průběhu druhé poloviny 20. století. Je to dáno značným konzervativismem golfové scény i vlivem Royal & Ancient Golf Club of St. Andrews, který hrál klíčovou roli v golfovém světě a částečně nahrazoval roli světové golfové „federace“. Zatímco pro Anglosasy byl princip amatérismu posvátný, například zakladatel novodobých olympijských her baron Pierre de Coubertine se s myšlenkou dělení sportovců na dvě skupiny nijak neztotožňoval. Oceňoval výkony jako takové, dosažené pochopitelně čestně.
Byla to právě Velká Británie, která tuto dychotomii uvedla v život. Sportovní soutěže, které zde byly provozovány od počátku 19. století, měly být spravedlivé a rovné, což je mělo také odlišovat od reálného světa plného falší a podvodů. Sport měl zušlechťovat a vést k vyšším hodnotám – a jakmile by do něj vnikly peníze, myšlenka fair play by vzala za své. Tyto ideály jistě byly a stále jsou bohulibé, ovšem počítají s existencí sportovce, který má zajištěné živobytí a sportuje jen pro zábavu a potěšení.
I golfová sféra ale velmi rychle ukázala, že nelze sport a život sám oddělovat. Golfisté potřebovali například náčiní – a to jim mohli vyrobit jen řemeslníci, lidé nižšího původu (a těch bylo ve Skotsku přehršel). Ti samozřejmě také hráli a brzy se ukázalo, že jsou stejně dobří jako příslušníci vyšších tříd – amatéři. Bez „vydělávání si sportem“ by chudší lidé nemohli být živi. Členění sportovců na dvě skupiny tak hlavně odráželo sociální rozdíly. V průběhu 19. století bylo natolik striktní, že profesionálové museli přijímat někdy až potupnou roli druhotřídních jedinců a hráčů. Ale jejich výhodou bylo to, že každodenní styk s hrou jim poskytoval zkušenosti, mohli se stále zdokonalovat. I v golfu se ukázalo, že pokud chcete podávat špičkové výkony, musíte se dané činnosti věnovat na plný úvazek. Idea amatérismu je tak spojena hlavně s érou do první světové války a britskou aristokracií a bohatou buržoazií. Jakmile se sport stával rozšířenějším, přestala korespondovat s realitou.
Profesionálům proto vděčíme za to, že se ke golfu a sportům obecně mohli dostávat lidé z různých vrstev. Cesta k masovému rozšíření golfu však byla ještě dlouhá. A platilo to i pro Velkou Británii, kde se v éře před první světovou válkou golf dostal zatím nejdál ze všech zemí světa.
Psáno pro časopis ForGolf
PRVNÍ GOLFOVÉ KLUBY
1735 Royal Burgess Golf Society
1744 Honourable Company of Edinburgh Golfers
1754 Royal & Ancient Golf Club of St Andrews
1761 Bruntsfield Links Golfing Society
1766 Royal Blackheath Golf Club
1774 Royal Musselburgh Golf Club
1777 Fraserburgh Golf Club (1881)
1780 Royal Aberdeen Golf Club
1786 Crail Golfing Society
1787 Glasgow Golf Club
PRVNÍ GOLFOVÁ HŘIŠTĚ
1764 St Andrews Old Course (1552)
1812 Elie and Earlsferry (1589/1770)
1817 Scotscraig
1818 Montrose North Links
1823 Kingsbarns
1830 Musselburgh Old Course (1672)
1832 North Berwick West Links
1840 Gullane Links (1 & 2)
1840 Carnoustie
1845 Monifieth Links
1846 Leven Links 1868 Leven a Lundin Links
1851 Prestwick
1851 Lanark
1856 Dunbar East Links
1856 Pau (Francie)
1857 The Curragh
1860 Perth North Inch
1864 Westward Ho!
PRVNÍ OSMNÁCTIJAMKOVÁ HŘIŠTĚ
1857 St Andrews Old Course
1863 Montrose North Links
1868 Leven Links a Lundin Links
1871 Forfar
1871 Wimbledon Common
1871 Hoylake
1872 Old Luffness – Luffness New a Gullane 2
1873 Carnoustie
1874 Westward Ho!
1875 Pau (Francie)
Komentáře k článku